Seminární práce: Jakou roli hraje hodnocení v aplikovaném sociálně vědním výzkumu a jakou roli hraje poznání při řešení praktických sociálních problémů?
Cílem této eseje je zodpovězení otázky „Jakou roli hraje hodnocení v aplikovaném sociálně vědním výzkumu a jakou roli hraje poznání při řešení praktických sociálních problému?“. Vycházela jsem z textů dvou autorů, kteří se problematikou poznání (reflexe) a hodnocení (evaluace) ve svých dílech zabývali, ačkoli každý z trochu jiného hlediska. Max Weber, jehož práce byla vydána na počátku 20. století, se zabývá otázkou poznání a hodnocení v rámci sociologie jako vědy. Naproti tomu Graham Ixer, současný sociální pracovník a akademik, se reflexí zaobírá v rámci oblasti sociální práce.
Max Weber se ve svém textu „Metodologie, sociologie a politika“ věnuje právě rozlišení poznání a hodnocení. Dle jeho názoru je velmi důležité, aby byl vědec schopen tyto dva pojmy ve své práci jasně oddělit, ačkoli jsou spolu velmi úzce spojeny a v podstatě je velmi těžké je od sebe odloučit.
Poznání má být dle jeho přesvědčení striktně objektivní, přichází proto s požadavkem osvobození od hodnot a světonázorových orientací vědce. K tomu, aby bylo možné tuto jasnou linii mezi subjektivními názory a upřednostňovanou objektivitou udržet, mají sloužit takzvané ideální typy, které považuje za prostředek poznání. Získáme je „jednostranným stupňováním jednoho či několika hledisek a sloučením (…) jevů (…), které se spolu s jednostranně zdůrazněnými hledisky spojují ve vnitřně jednotný myšlenkový obraz.“ (Weber, 1998: 44). Jak je ovšem jasné, tyto ideální typy nejsou nikde zastoupeny, jde v podstatě o utopie, jejichž jasné a jednoznačné definování nám pomáhá, jak již bylo zmíněno výše, poznat realitu a udržet si objektivní pohled. Jak Weber říká: „V bádání chce ideálně typický pojem zdokonalovat přiřazující soud: není „hypotézou“, ale chce tvorbě hypotéz ukazovat směr. Není zobrazením skutečnosti, ale chce pro zobrazení poskytovat jednoznačné výrazové prostředky.“ (Weber, 1998: 43).