- Evaluace je orientována na aktivitu. Je vedena se záměrem determinovat hodnotu nebo dopad politiky, programu, praxe, intervence nebo služby, je vedena z pohledu tvorby doporučení nebo změny (Clarke 1999). - Formální evaluace je definována jako forma „disciplinovaného zkoumání“, která aplikuje vědecké procedury ke sběru a analýze informací o obsahu, struktuře a výsledcích programů, projektů a naplánovaných intervencí. - Hlavní evaluační směry v sociální práci:
a) Single - systém evaluace (evaluace efektivity něčí individuální praxe) - má sdělit, zda je intervence, kterou zavedli k zmírnění nějakého problému, efektivní a zdali produkuje zamýšlené výsledky. Odpovídá na otázku: „Je tato specifická intervence, kterou já používám při práci s tímto klientem efektivní při redukci tohoto určitého problému u tohoto konkrétního klienta?“ b) Programová evaluace (hodnocení všech aspektů programů, intervence) - podle Rossiho a Freemana: Evaluační výzkum je systematická aplikace procedur sociálního výzkumu za účelem hodnocení konceptualizace, hodnocení designu, hodnocení implementace a hodnocení nástrojů sociálně-intervenčních programů. Podle Pattona představuje programová evaluace systematický sběr informací o aktivitách, charakteristikách a výsledcích programů, které jsou určeny k využití určitým lidem k redukování nejasností, k zlepšení efektivity a k tvorbě rozhodnutí s ohledem na to, co tyto programy dělají a co ovlivňují.