Seminární práce: Diferenciace v ČR podle etnické příslušnosti

Historické kořeny

1. Podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů z 1. března 2001 se v ČR přihlásilo k jiné než české národnosti kolem 10% obyvatel. Šlo o Moravany (380 tis.), Slováky (193 tis.), Poláky (52 tis.), Němce (39 tis.), Ukrajince (22 tis.), Vietnamce (17 tis.), Rusy (12 tis.) a Slezany (11 tis.). Do celkového počtu obyvatel ČR byli zahrnuti i občané jiných států s trvalým nebo dlouhodobým pobytem v ČR. Ze srovnání s výsledky sčítání z roku 1991 je zřejmé, že podíl voleb jiné než české národnosti poklesl [Tabulka č. 1] . Byť se jedná o oficiální údaje, lze je považovat za pravdivé jedině ve vztahu k použité metodě sčítání. Údaje podle mateřského jazyka ukazují, že počet příslušníků národnostních menšin je mírně poddimenzován a zástupci jednotlivých národnostních menšin dokonce tvrdí, že výsledky sčítání jsou v porovnání s realitou nižší výrazně [Tabulka č. 2] .
Ze srovnání s údaji z roku 1921 [Tabulka č. 1] je zřejmé, že etnicky heterogenní společenství z počátku 20. století, které se utvářelo mnoho set let, se na počátku 21. století změnilo ve společenství v zásadě etnicky homogenní. V současnosti není v ČR žádná národnostní či etnická menšina, která by z hlediska svého počtu představovala pro české dominující společenství ohrožení jeho státní existence, nebo která by případně představovala silného partnera na politické scéně.

Politika soudržnosti v oblasti etnické diferenciace v ČR stojí však v současnosti před odlišnými problémy než na počátku 20. století.