Etnické násilí se z pohledu nezaujatého pozorovatele, který sleduje výseky tohoto počínání v televizních zprávách, může zdát být absurdní, avšak má svou hlubokou logiku. Lidé jsou vedeni sledem situací, v nichž se orientují s ohledem na svůj prospěch, své bezpečí, prestiž nebo zisk. Pokud by byli postaveni do podobných situací, nezřídka by se chovali stejně, aniž by v tom viděli něco absurdního. Míra absurdity, kterou snadno postřehne nezávislý pozorovatel, málokdy přichází naráz. Nejčastěji je dávkována po troškách, takže se lidé snadno přizpůsobí a ztrácejí cit pro to, co je „normální“. Touto cestou dochází k tomu, že jsou ochotni akceptovat i očividně hrozné věci. Avšak o hrozné věci jde jenom z pohledu nezaujatého pozorovatele; jejich pachatelé mají jen málokdy potěšení z páchání „zla“. Většinou jsou přesvědčeni, jakkoli se to zdá absurdní, že dělají správnou věc.
Nejčastější otázka, která by nás mohla napadnout, je následující: Proč se mezi sebou prostě nedohodnou? Případně: Co nutí lidi, aby se v určitých situacích chovali zdánlivě absurdně, řídili se etnickými kritérii, tolik omezujícími, navzájem se šikanovali, válčili mezi sebou? Nabízí se nám zjednodušená odpověď, která spatřuje příčiny etnického násilí ve vnitřním konfliktu, jenž se v ojedinělých případech přeměňuje na otevřený - násilný etnický konflikt mezi dvěma nebo více skupinami. Tato odpověď, ač logická, tak bez hlubšího pochopení konceptu etnického konfliktu je neúplná.