Úspěch či neúspěch každého subjektu působícího v konkurenčním prostředí je závislý na mnoha skutečnostech. Mezi tyto skutečnosti náleží jednak faktory vnější, ať už makroekonomické či mikroekonomické, vliv třetích stran jako je stát a jeho administrativa, veřejné mínění a s tím související Corporate Social Responsibility, tak faktory vnitřní, které přímo souvisí s konkrétní situací uvnitř každého takového subjektu.
Při výčtu faktorů ovlivňujících postavení společnosti v konkurenčním prostředí nelze opomenout ani formu vlastnictví, předmět činnosti firmy, její technologickou vyspělost, vnitřní organizaci a řadu dalších skutečností, avšak nesporně jedním z klíčových parametrů je lidský potenciál, kterým společnost disponuje. A právě odborné a manažerské schopnosti, znalosti a zkušenosti jejích vedoucích pracovníků, stejně jako erudice řadových zaměstnanců s jejich individuálními zodpovědnostmi v rámci dělby práce v dané firmě, firemní kultura a celková tvůrčí atmosféra ve firmě, jsou jednou z rozhodujících položek, díky které se úspěšnost a prosperita srovnatelných firem působících ve stejném oboru podstatně liší.
Klíčem ke komerčnímu úspěchu firmy na vysoce konkurenčním trhu je dostatečně motivovaný pracovník, který podává oproti málo či vůbec motivovanému pracovníkovi dlouhodobě lepší výsledky. Tyto výsledky mají vliv na spokojenost zákazníků a partnerů firmy, komerční a finanční úspěch firmy a z toho logicky pramenící spokojenost vlastníků a v neposlední řadě spokojenost samotného zaměstnance. Všechny tyto faktory na sebe vzájemně navazují a vytváří tak uzavřený kruh, kde soulad firemních cílů s cíli každého zaměstnance je základem úspěchu a prosperity firmy.
Jedním z prvořadých úkolů každé firmy by proto měla být snaha své pracovníky co nejlépe motivovat a zároveň si ty nejlepší i ve firmě udržet - tedy je stabilizovat. Vždyť koho jiného by se měla firma snažit udržet a rozvíjet, než znalostní pracovníky, kteří jsou pro podnik tolik potřebným kapitálovým aktivem (Truneček, 2004).