Velikost ložiska, které má být použito v uložení, lze zvolit na základě jeho únosnosti s ohledem na působící zatížení, požadovanou provozní trvanlivost a spolehlivost. Hodnoty základní dynamické únosnosti C a statické únosnosti C0 jsou uvedeny v tabulkové části. Dynamické i statické zatěžovací podmínky musí být posuzovány samostatně. Dynamické zatížení je třeba zkontrolovat v reprezentativním rozsahu zatížení, která působí na ložisko. Posuzované spektrum zatížení by mělo zahrnovat i velká špičková zatížení, která se mohou vyskytnout. Statické zatížení zahrnuje jak zatížení působící na ložisko v klidu nebo při velmi nízkých otáčkách (n < 10 min-1), ale i velká rázová zatížení (zatížení, které působí velmi krátce).
Systémový přístup k uložení a spolehlivost ložiska
Rovnice pro výpočet trvanlivost podle SKF zahrnuje vliv napětí vyvolaného vnějším zatížením spolu s napětími, která jsou způsobena topografií povrchu, mazáním a kinematikou ploch v místě valivého styku. Zahrnutí vlivu tohoto kombinovaného systému napětí na trvanlivost ložiska umožňuje lépe předpovědět skutečné chování ložiska v konkrétním uložení.
Vzhledem ke složitosti této teorie však není možné v tomto katalogu podat podrobnější vysvětlení. Z toho důvodu je uveden zjednodušený “katalogový” postup, který je nazván “rovnice pro výpočet trvanlivost podle SKF”. Uvedený postup umožní uživatelům plně využít trvanlivost ložiska, zmenšit kontrolovaným způsobem rozměry dílů a posoudit vliv maziv a znečištění na trvanlivost ložiska v provozních podmínkách. Únava materiálu v místě valivého styku představuje převládající mechanismus vzniku poruchy ve valivých ložiscích. Z toho důvodu je kritérium založené na teorii únavy materiálu oběžných drah dostačující pro volbu a dimenzování valivého ložiska pro dané uložení. Mezinárodní normy, jako např. ISO 281, jsou založeny na teorii únavy materiálu v místě valivého styku. Přesto se nesmí zapomínat, že úplné ložisko lze považovat za systém, jehož každý díl (tzn. klec, mazivo a těsnění († obr. 1)), pokud je používán, má stejný vliv na trvanlivost, a v některých případech dokonce rozhoduje o skutečné provozní trvanlivosti ložiska. Teoreticky je dosaženo optimální provozní trvanlivosti tehdy, když všechny díly dosáhnou stejné trvanlivosti.
Jinými slovy, výpočtová trvanlivost odpovídá skutečné provozní trvanlivosti, jestliže provozní trvanlivost souvisejících dílů je alespoň stejně tak dlouhá jako výpočtová trvanlivost ložiska. Souvisejícími díly jsou v tomto případě klec, těsnění a mazivo. V praxi představuje nejdůležitější faktor únava kovového materiálu.