V šesté kapitole své knihy „Jazyk, kultura a společnost“ se Zdeněk Salzmann zabývá souvislostí mezi jazykem a kulturou. Existují teorie, které souvislost nevidí a vnímají jazyk a kulturu jako dva prvky od sebe oddělitelné. Avšak někteří vědci tvrdí, že jazyk je velmi silným odrazem kultury či naopak. Co Salzmann považuje za fakt je, že těm aspektům, které jsou pro danou kulturu důležité, věnuje slovník jejich jazyka značnou pozornost. To lze snadno demonstrovat na příkladu Inuitů, kteří rozlišují až stovky druhů sněhu. Benjamin Lee Whorf zkoumá souvislosti jazyka a kultury na příkladu hopijštiny. Zde oproti angličtině nachází absenci rozlišení času a další jevy, které do jisté míry považuje za způsobené specifickým myšlením dané kultury. John B. Carroll ještě přichází s teorií jazykového determinismu a relativity. Jádro této teorie spočívá v tom, že jazyk, kterým se vyjadřujeme, ovlivňuje i naše myšlení, směr našeho uvažování a následně i sdělení.