Ladislav Holý (1933- 1997) byl český antropolog, který, kromě půdy české, působil i na půdě Velké Británie, kam se uchýlil po emigraci v roce 1968. Z tradice britské sociální antropologie mnoho přejal, působil však nejenom jako antropolog, ale zhostil se například i úkolu vedení muzea v Zambii. Nejen kvůli tomu se stal uznávaným sociálním antropologem po celém světě. Avšak ani emigrace, ani jeho náklonnost k britské sociální antropologii mu nezabránily, aby na konci osmdesátých let nezačal s rozsáhlým výzkumem českého nacionalismu, který se následně stal ústředním tématem jeho knihy „Malý český člověk a velký český národ, 1996“. Výzkum Ladislav Holý započal před sametovou revolucí a dokončil několik let po nastolení demokracie, takže výzkum, který stál knize základem, zahrnuje nejenom povědomí Čechů o svém národě v letech totalitního a demokratického režimu, ale i v letech, kdy se nový režim teprve utvářel. Kniha s podnázvem „Národní identita a postkomunistická transformace společnosti“ se snaží vysvětlit proč je pro Čechy obecně jejich národ vysoce kulturní, hluboce demokratický a čistý, když mnozí Češi jako jednotlivci svůj národ popisují pomocí charakteristik jako je závistivost, konformnost, úzkoprsost či nesnášenlivost. Jaké jsou české postoje vůči češství vůbec? Co si Češi myslí o jiných Češích? Jak smýšlejí o svém národě a proč? Taková témata protkávají celou knihu a snaží se tak analyzovat českou společnost. To ostatně autor potvrzuje hned z počátku své knihy: „Cílem mé knihy je sledovat specifické způsoby, jakými české kulturní významy, zvláště koncept české identity a související národní cítění, ovlivňovaly život za komunismu, svržení komunistického režimu a politickou a ekonomickou transformaci postkomunistické společnosti“[Holý, 2001,93].