Esej: James George Frazer - Mýty o původu ohně

James G. Frazer byl skotský antropolog a etnolog a celý život zasvětil problematice náboženství, mýtů a magie. Na magii hleděl jako na předchůdce náboženství a vědy. Narodil se v presbyteriánské rodině skotského lékárníka v Glasgow. Vystudoval klasickou filologii na Trinity College, v jejíž knihovně strávil téměř celý život, ale záhy poté ho oslovila kulturní antropologie. V roce 1890 vydal svou nejznámější knihu Zlatá ratolest a po ní následovala díla jako Umírající Bůh, Magické umění, Totemismus a exogamie a v neposlední řadě Strach z mrtvých v primitivním náboženství.

V mýtech o původu ohně se Frazer zabývá příběhy primitivních etnik a starověkých národů všech světadílů, které vypráví o tom, jak lidé získali ohni. Frazer dbá na zachycení příběhů přesně tak, jak jsou jednotlivými kmeny vyprávěny, avšak sám příběhy kriticky nehodnotí. Kniha dodnes zůstává pro kulturní antropologii klíčovým pramenem.

Celá kniha mýtů nám nastoluje předpoklad, že co se týče ohně, lidstvo prošlo třemi vývojovými etapami. První etapa je období bez ohně. V tomto období lidé nevěděli, jak rozdělat, či používat oheň, velmi pravděpodobně ani nevěděli, že něco jako oheň existuje. Jak jsme se dočetli v téměř každém mýtu, dříve lidé oheň neměli. Proto trpěli chladem a nezbývalo jim nic jiného, než se živit syrovou stravou. Jediné, jak mohli upravovat potravu, bylo nechat ryby či různé ovoce, nejčastěji pak banány, vysušit na slunci. Sušení ale trvalo velmi dlouho, a bohužel ani tak jídlo nebylo moc chutné. Praví se, že díky takovéto jednotvárné a nedostatečné stravě byli lidé velmi slabí a pravděpodobně podvyživení. Podle Šiluků od Bílého Nilu dokonce v tomto období lidé ohřívali potravu na slunci a vrchní prohřátou vrstvu potravy jedli muži, zatímco spodní syrová vrstva patřila ženám. Kmen Odžibvejů si představuje první lidi jako nahé a ne moc chytré domorodce, kteří v teplých jižních oblastech chodili beze studu nazí, zatímco neošacení lidé v severních částech světa trpěli zimou.