Rozhodující a obecně uznanou skutečností je, že po rozpadu SSSR se Spojené státy ocitly ve zcela výjimečném postavení – staly se první a také jedinou supervelmocí světa.
Objevuje se tedy základní otázka: Jaké závěry z onoho unikátního postavení v mezinárodním životě vyvodí sama americká zahraniční politika. Jak se vyrovná s novými a nečekanými možnostmi a úkoly na straně jedné a s globální zodpovědností na straně druhé.
A je to právě kosovská krize, jež dala na tyto otázky zcela jednoznačnou odpověď.O koncepčním pojetí americké zahraniční politiky, a zejména o metodách a nástrojích její realizace, je dnes v zásadě jasno. Podstata amerického přístupu nejen k Jugoslávii, ale k postbipolárnímu světu vůbec, je obsažena ve velmocenském diktátu, který na konferenci v Rambouillet znemožnil využití ještě nevyčerpaných možností řešit kosovský problém jednáním.