Počátky křesťanství jsou spojeny s působením Ježíše Krista, který byl ukřižován v Jeruzalémě. Stalo se to asi roku 30 a učení o Ježíšově zmrtvýchvstání, které se šířilo mezi jeho žáky a stoupenci, získávalo stále větší ohlas. Zpočátku bylo křesťanství jednou z řady židovských sekt, které v době římské nadvlády očekávaly příchod mesiáše (spasitele), mocného krále, který ze země vyžene nenáviděné Římany. Křesťané chápali Krista jako mesiáše a krále, ale království boží, nepojímali politicky, nýbrž v něm spatřovali naději na vysvobození za strastí tohoto světa. Křesťané se snažili žít tak, aby obstáli před Kristovým soudem, v němž se rozhodne, kdo je hoden spásy. Otázky pozemského života byly proto pro rané křesťany méně závažné, a proto nijak neusilovali o změnu společenských problémů.