Seminární práce: Kultura středověké Evropy

Historický vývoj

Pád starověku

Abychom pochopili situaci, která nastává v raném středověku, je zapotřebí jít o něco dále do minulosti a nastínit vše v souvislostech.

Ocitáme se tedy v Římě v 2. století našeho letopočtu. Od této doby až do samotného římského pádu leží na bedrech obrovské říše stálá hrozba barbarských nájezdů.
Po odražení barbarských útoků na Dunaji Marcem Aureliem, který zde však umírá, nastává období soustředěných útoků na římské hranice ( limes ). Řím pod tímto tlakem přijímá velké množství barbarů, kterým nejde ani tak o dobytí říše jako o získání životního prostoru, protože i oni jsou tlačeni k jihu především exodem severských národů, kterým již jejich domovina nemůže poskytnout obživu. A tak jsou z potenciálních nepřátel vojáci a zemědělci, kteří poslouží jako pracovní síla. Tento jev však budí odpor tradicionalistů a později je vyvážen svým přesným opakem – odchodem Římanů k barbarům. Jak by se tedy mohlo na první pohled zdát, nenastává tímto rovnováha, ba naopak. Říšské instituce se pomalu plní barbary. Řím jde krůček po krůčku v ústrety svému konci.