Na konci zimy roku 1942 se německá vojska stále ještě nemohla vzpamatovat ze ztráty celé 6.armády u Stalingradu a léčila si utrpěné šrámy. V téže době už však chystal Hitler hazardní hru takových proporcí, že se mu podle jeho vlastních slov při pouhém pomyšlení na ni dělalo špatně. Od zahájení operace „Barbarossa“ v červnu 1941 se Hitler zajímal o události na východní frontě mnohem více než o kterékoliv jiné válčiště.
S vyhlídkou brzkého spojeneckého útoku v Itálii
si Hitler dobře uvědomil, že chce-li tyto nové rizikové oblasti posílit, musí nejprve odstranit nerovnováhu v rozmístění německých vojsk. Nedávné neúspěchy v bojích s odolnou Rudou armádou ho však přesvědčily, že nebude moci jednoduše přemístit svou armádu z Ruska jinam, aniž by tím neoslabil své pozice na ruské frontě. Rusům je nejprve třeba zasadit silný a drtivý úder.