Studijní materiál: Česká republika - Portréty krajů

Česká republika (Česko) je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě na území historických zemí Čech, Moravy a části Slezska. Svou rozlohou 78 866 km2 i počtem obyvatel 10,2 mil. se řadí mezi střední až menší evropské země. Na západě hraničí s Německem (811 km), na jihu s Rakouskem (466 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na severu s Polskem (762 km).

Česká republika patří k nejmladším státům Evropy. Vznikla teprve 1. 1. 1993 v důsledku rozdělení Československa, společného státu Čechů a Slováků, na dva samostatné národní státy. Kořeny české státnosti sahají ale mnohem hlouběji do minulosti. České knížectví se formovalo již v 9. století, v průběhu 10. a 11. století se územně konsolidovalo, byla k němu připojena Morava a některé další sousední země. Postupný růst politického, ekonomického a kulturního významu středověkého českého státu se promítl i do prohlášení země za království (1212) a vyvrcholil v době vlády Karla IV. (1346-1378).

V 15. století české země výrazně oslabily náboženské války mezi katolíky a husity, příslušníky reformního křesťanského hnutí vycházejícího z učení teologa a reformátora Jana Husa (1369-1415). V roce 1526 nastoupila na český trůn dynastie Habsburků a země se tak včlenila do širšího státoprávního útvaru - rakouské monarchie. Krvavá třicetiletá válka (1618-1648) zpustošila české území a obyvatelstvo se podřídilo násilné rekatolizaci. Náboženskou toleranci a uvolnění neproduktivního feudálního hospodářství přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století se české země bouřlivě rozvíjely a postupně se staly hospodářskou základnou habsburské monarchie. Ekonomický vzestup provázelo formování moderního českého národa, spojené s obnovu české kultury a jazyka a později i se snahou o získání politické nezávislosti.

Po porážce Rakouska−Uherska v první světové válce se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vytvořeného Československa, jehož území zahrnovalo i Slovensko a část dnešní Ukrajiny. První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937) dal zemi pevné demokratické základy, osudným se jí však stala rozpínavost hitlerovského režimu v sousedním Německu. V roce 1938 byla od Československa odtržena pohraniční území s většinově německým osídlením, v březnu 1939 pak německá armáda okupovala i zbytek Čech a Moravy a na jejich území byl vytvořen tzv. Protektorát Čechy a Morava.

Československý stát, obnovený v roce 1945, se v únoru 1948 dočkal převratu, v němž se chopili moci komunisté. Země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku. Politické poměry v zemi změnila až nenásilná „sametová“ revoluce 17. listopadu 1989. Po zhroucení komunistického režimu započal zdlouhavý proces hospodářské, politické i morální obnovy české společnosti, navenek reprezentovaný prezidentem Václavem Havlem. Změny se dotkly všech sfér života společnosti, znamenaly nejen transformaci ekonomiky, ale také politických institucí a prakticky všech aspektů života obyvatel.