Voda je nejen nejdůležitější tekutinou naší planety, ale i nejdůležitější tekutinou lidského těla. Je nezbytnou součástí živé hmoty, všech tělních tekutin, je obsažena v každé živé buňce. V lidském těle přepravuje látky nutné ke stavbě buněk, rozpouští živiny a zprostředkovává všechny chemické reakce v organismu, udržuje strukturu tkání, je základem slin, žaludečních a střevních šťáv, odvádí z těla škodlivé látky a reguluje tělesnou teplotu. Dostatek vody je základní podmínkou pro dobře fungující látkovou výměnu a správnou funkci tělesných orgánů. Lidský organismus jí obsahuje 50 - 60 % své tělesné hmotnosti (u novorozenců je to 75 - 80 %). Nedostatek vody může způsobit akutní i chronické problémy. Akutními příznaky mírné dehydratace jsou bolest hlavy, únava, malátnost, ospalost, pokles celkové duševní i fyzické výkonnosti a zhoršení koncentrace. Klesá pracovní výkonnost a zvyšuje se riziko chybných úkonů.
Hlavní funkcí vody je dodávat organismu objem tekutin, ale voda je i zdrojem některých esenciálních prvků (vápníku, hořčíku, sodíku, draslíku, fluoridů, síranů, hydrogenuhličitanů, jodu, železa a dalších stopových prvků - např. mědi, selenu). Při nedostatečném přívodu vody, případně při vysokých ztrátách (pocení, perspirace, průjmy) hrozí nebezpečí dehydratace, poklesu výkonnosti a může dojít i k ohrožení života. Při ztrátě tekutin nad 5 % tělesné hmotnosti hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok. Kritickou hranicí pro selhání oběhového systému a kolapsu organismu je ztráta tekutin odpovídající asi 12 % hmotnosti těla. Se ztrátou tekutin dochází také ke ztrátě minerálních látek. Organismu však neprospívá ani přebytek tekutin. Vypití většího objemu vody charakteru hypotonické tekutiny v krátkém časovém období může způsobit intoxikaci vodou, která je doprovázena hyponatrémií, hypoosmolaritou a otokem mozku.