Doprava člověku zpřístupnila svět a patří mezi přirozené součásti lidské civilizace. Jako první využívali lidé k přepravě svou vlastní sílu (chůze, plavání) a sílu zvířat. Po vynálezu chomoutu, postroje a následně kola mohla být zvířata zapřáhnutá k povozu. Hustota i rychlost dopravy se postupně zvyšovala a s vynálezem parního stroje, spalovacího motoru a prvního automobilu došlo k velkému zkvalitnění a zefektivnění dopravy. Od počátku 2. poloviny 20. století začal obrovský rozvoj dopravní infrastruktury i dopravních prostředků hlavně v oblasti elektroniky, bezpečnosti a alternativních pohonů, který pokračuje do dnes.
Pro lepší plynulost, bezpečnost a sjednocení dopravy bylo nutné zavést legislativu týkající se dopravních prostředků a jejich zkoušení. První takovýto zákon vznikl v roce 1861 ve Velké Británii. Nesl název Locomotive Act a omezoval rychlost mechanicky poháněných vozidel mimo obec na 26 km/h a v obci na 8 km/h. Druhý Locomotive Act, známý také jako Red Flag Act, nařizoval, že alespoň 55 m před jedoucím vozidlem musí kráčet osoba nesoucí červený praporek viz obrázek č. 1. Omezoval také rychlost a to na 6,4 km/h mimo obec a 3,2 km/h v obci.