Při návrhu trasy je třeba dbát vhodného souladu směrových a výškových prvků, umístění významných objektů (mosty, tunely, křižovatky, obslužná dopravní zařízení) a vlivů návrhových prvků příčného řezu s cílem vyloučit optické vlivy vedení trasy, které mohou nevhodně působit z hledisek bezpečnosti a plynulosti dopravy i estetického vnímání silničního prostoru. Navrženou trasu silnic a dálnic ve složitých podmínkách je třeba přezkoušet výkresem v perspektivním zobrazení, popř. počítačovou animací průjezdu. Základním požadavkem je vyvážené vedení trasy, tj. harmonické sladění návrhových prvků a jejich sledu, které stanoví dobře pochopitelné a v průběhu trasy setrvalé charakteristiky, případně vyjadřují jejich změny do podmínek obtížnějších nebo příznivějších. Vzájemný poměr a sled přímých úseků a oblouků je třeba směrově a výškově volit tak, aby: a) trasa stejnoměrně vyhovovala jízdě návrhovou rychlostí a respektovala zajištění zvýšených požadavků směrodatné rychlosti; b) po celé délce byla zajištěna délka rozhledu pro zastavení podle 8.5.3 a 8.18.1; c) na dvoupruhových silnicích byly zajištěny co nejdelší úseky vhodné pro předjíždění ve smyslu 8.5.4 a 8.18.1; d) délka úseku ve směrové přímce (s výjimkou případu podle 8.7.3) na směrově rozdělených silnicích a dálnicích byla co nejkratší a úseky v prostorové přímce byly pokud možno vyloučeny; e) hodnoty poloměrů směrových oblouků postupně vzrůstaly nebo klesaly, aby se vyloučila náhlá změna podmínek jízdy; f) změny podélného sklonu se pokud možno omezily, zejména když směrové vedení trasy je velmi obloukovité;