Podnětem pro vznik této práce se staly tři publikace německých autorů Hanse Kaztenbognera a Michaela Medlera nazvané Spielleichtathletik (Atletika hrou). Autoři se zde věnují rozvoji techniky jednotlivých atletických disciplín formou hry. Na našem trhu literární prameny podobného typu chybí, což nás přivedlo ke zpracování tohoto tématu v diplomové práci.
Hry patří k člověku nerozlučně již desetitisíce let. Mají mnoho podob, ale asi nejvíce si je vybavujeme v souvislosti s dětmi. Ve hrách mohou děti prožít to, po čem touží, co se jim líbí a co si vysní. Ale prostřednictvím her se mohou i učit a rozvíjet. Hry se proto stávají důležitým motivačním činitelem sportovní přípravy dětí. Jejich pomocí se děti mohou učit techniku pohybu, mohou rozvíjet své schopnosti a dovednosti a na základě toho nacvičovat a zdokonalovat řešení soutěžních situací. Sportováním se dítě učí ovládat své emoce, vítězit a prohrávat. Učí se rozlišovat a akceptovat individuální rozdíly mezi ostatními, respektovat spoluhráče při kolektivních hrách, žít a hrát v duchu FAIR PLAY.
Jedním z prvních sportovních odvětví, v němž se pravidla fair play začala prosazovat, je atletika. Její kořeny sahají do hluboké historie. Velkou slávu a rozmach zažila již ve starověkém Řecku. Chůze, běh a hody jsou nejstarší tělesná cvičení, formovala se postupně s vývojem člověka v souladu s prací a bojovností. V současné době dochází vlivem postmoderního způsobu života euroamerické civilizace k odklonu mladých lidí od „královny sportu“. Důvodem je jednak široká škála nových sportovních odvětví (florbal, frisbee…), která mládeži nabízí pohyb ve formě hry, jednak také neschopnost atletických činovníků „udělat“ atletiku formou, která by byla mládeži přístupná již v mladším školním věku - oficiálně organizovaných atletických soutěží je možné se zúčastnit, až ve věku 12 - 13 let.
Atletická příprava formou hry je především spousta cvičení, která vychází z přirozené potřeby a touhy po pohybu, z potřeby běhat, skákat, házet. Vždyť běh, skok a hod jsou nejzákladnější atletické disciplíny. A to vše nenásilnou formou, která odpovídá dětskému věku a mentalitě. Nejlepší cestu k zájmu vytváří zvědavost, touha něco si zkusit, určitá výzva, zda to či ono dokážu.