Co je právo? Řada právních filozofů se snaží odpovědět různým způsobem.
Právo představuje systém právních norem jako obecně závazných pravidel chování, stanovených nebo uznaných státem ve státem stanovené formě a vynutitelných státní mocí.
Pojem práva v objektivním smyslu neboli objektivní právo (law, platné, pozitivní) - právní řád státu, souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených nebo uznaných státem a státem vynucovaných. Normotvůrce je odlišný od adresáta normy, proto objektivní právo charakterizujeme jako právo heteronomní.
Pojem práva v subjektivním smyslu neboli subjektivní právo (right, oprávnění) - právní normou zaručená možnost chování právních subjektů, jíž obvykle odpovídá právní povinnost jiného subjektu. Právu v tomto významu odpovídá např. vyjádření subjektu, že „má na něco právo“.
Zatímco objektivní právo je množinou norem účinných na daném území a v daném čase, subjektivní právo je mož-ností realizovat své chování na základě objektivního práva.
Neprávní normativní systémy: Normy morální, náboženské, zvykové, politické, ekonomické, sportovní, estetické, jazykové a jiné. Morálka a právo tvoří dva samostatné, svébytné normativní systémy, které působí vedle sebe. Nejčastěji se právní a morální normy shodují, někdy se v hodnocení rozcházení a často jsou právní normy morálně indiferentní.
Specifické pojmové znaky práva (rozdíly oproti ostatním sociálním normám): • obecná závaznost - povinnost řídit se právními normami mají všichni adresáti práva, jimž jsou určeny, • státem stanovená nebo uznaná forma, • vynutitelnost státní mocí.