1. Právo a stát, vznik a pojem Stát • lze vymezit jako univerzální formu organizace společnosti, je institucí • vystupuje jako subjekt práva zvláštního druhu - je jeho tvůrcem i realizátorem, právními normami nereguluje jen chování jednotlivých příslušníků společnosti, ale vymezuje objem i obsah vlastních práv a závazků, při realizaci se musí normami, které sám vydal, řídit • Pojem právo nelze jednoduše vymezit, jedná se o multimediální fenomén, o minimálně duální jev. Nelze jej definovat jednou definicí, jde o polysém. o právo přirozené (ius naturale) » souhrn principů a nezadatelných subjektivních práv » existuje nezávisle na státě, vzniká a vyvíjí se ve společnosti. Jde o souhrn principů, které jsou adekvátní dosaženému stupni vývoje společnosti » Předchází pozitivní právo (je prepozitivní) » Opírají se o různé koncepční teorie (teologická, naturální, antropologická, racionalistická) o právo pozitivní (ius pozitivum) » je dané státem, je to právo platné, tvořeno strukturou právních norem (objektivní právo) » právní pozitivismus = právo je jen to uznané státem » Pozitivisté rozlišují právo a morálku, utopická představa -> kdyby nebylo protizákonného jednání, nemuselo by existovat pozitivní právo » Pozitivní právo je tedy předem dáno, jsou to předvídatelná pravidla, která se vynucují, tzn. protiprávní jednání je postihováno. • Existuje i jiná možnost dělení práva: o právo objektivní - systém pravidel chování, které uzná (sankcionuje) stát a vymezuje jej o právo subjektivní - možnost chování, která je zaručena normami objektivního práva