Úvod do předmětu − římským právem se zabývá právní romanistika − romanésy = římsko-právní čtení − ve starověku se právo neučilo, neexistovaly právní školy ani fakulty, až na sklonku antiky se na východě v Byzanci objevují 1. právnické školy − na počátku PF UK se římské právo také neučilo, pouze právo kanonické − až r. 1654 se obnovuje opět PF a vznikají 4 profesury pro římské právo (kopírují Justiniánovy kodifikace + novely) − r. 1792 opuštěn justiniánský model výuky, římské právo mělo velký význam, bylo téměř právem platným − když byl r. 1811 vydán všeobecný občanský zákoník, začíná římské právo upadat − r. 1855 byla reformována výuka na univerzitách a římské právo se začalo opět vyučovat v 1. a 2. ročníku − po r. 1882 se stává prvním českým profesorem římského práva Leopold Heyrovský − model výuky za 1. republiky je stejný jako v roce 1855 − za totality se římské právo nevyučuje, pouze v rámci „obecek“ − samostatným předmětem se stává opět až od r. 1981
− římské právo je jediným téměř zcela rekonstruovaným právním řádem starověku − římské právní principy nacházíme v základech práva evropského, amerického, japonského − římské právo dnes dokonce platí v JAR (Digesta - trestní zákony), v San Marinu (v podobě ze 14. stol.), v Andoře (Digesta) − je součástí kulturního dědictví − latinské termíny jsou v právní praxi dodnes používány