Pojem obligace pochází z latinského obligatio (závazek) a obligare (zavazovat, svazovat). Je tomu tak proto, že spojuje, svazuje dvě (či více) osoby právním poutem, které se jeví z jedné strany (ze strany dlužníka) jako povinnost, dluh (debitum) a z druhé strany (ze strany věřitele) jako pohledávka (nomen), a toto plnění je vynucováno sankcí žalobv a exekuce. Věřitel je nazvván creditor, dlužník debitor.
Obligatio est iuris vinculum, quo necessitate adstringimur alicuius solvendae rei secundum nostrae civitatis iura.
Závazek je právní pouto, kterým jsme podle práva naší obce donucováni někomu plnit určitou věc.
Pojem závazku vytvořili a rozpracovali do značného stupně všeobecnosti římští právníci. Nic obdobného nenacházíme ani u jiných starověkých národů, ani v pozdější době. Jedná se o specifický a originální přínos Římanů do právní kultury.
Rozpracování jednotlivých prvků závazku vyústilo do celé palety abstraktních pojmů, odborných termínů a všeobecných právních řešení nejrozmanitějších konkrétních případů. Ovládnutí těchto pojmů je nevyhnutelným předpokladem pro správné posouzení a rozhodnutí o obsahu, rozsahu a platnosti konkrétního závazku.