Studijní materiál: Iura in re aliena - Věcná práva k věci cizí
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:83,3 %
- Typ:Studijní materiál
- Univerzita:Masarykova univerzita
- Fakulta:Právnická fakulta
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Právo
- Předmět:Římské právo
- Autor:snoopydogg
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:11 strán
- Zobrazeno:996 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,2 MB
- Formát a přípona:PDF dokument (.pdf)
- Jazyk:český
- ID projektu:12799
- Poslední úprava:15.10.2018
1. Rozdělení
Iura in re aliena: servitutes (služebnosti)
superficies (dědičné právo stavby)
emphyteusis (dědičné právo nájmu)
pignus (ruční zástava, zástava s předáním věci věřiteli)
subpignus (podzástava)
hypotheca (zástava bez předání věřiteli)
2. Servitues
2.1. Pojem a definice
Služebnosti jsou zvláštní, přesně obsahově vymezené možnosti působení na věc, která není ve vlastnictví působícího, a omezují v různém rozsahu vlastnické právo vlastníka. Jsou to oprávnění přímá, výlučná, ale nikoli všeobecná, nýbrž omezená.
Služebnost můžeme definovat také jako věcné právo k věci cizí záležející v právní volnosti jejího užívání, dané určité osobě nebo tomu, kdo je vlastníkem určité věci. Z tohoto hlediska pak rozlišujeme služebnosti osobní a pozemkové. Původně existoval jen určitý počet typizovaných pozemkových služebností; s vývojem času se však podmínky i obsah rozšiřovaly.
Servitutes byla jediná věcná práva in re aliena uznaná iure civili, nemohla proto příslušet osobě bez commercia. I to však bylo překonáno, a to formou prétorské ochrany pro cizince.
Iura in re aliena: servitutes (služebnosti)
superficies (dědičné právo stavby)
emphyteusis (dědičné právo nájmu)
pignus (ruční zástava, zástava s předáním věci věřiteli)
subpignus (podzástava)
hypotheca (zástava bez předání věřiteli)
2. Servitues
2.1. Pojem a definice
Služebnosti jsou zvláštní, přesně obsahově vymezené možnosti působení na věc, která není ve vlastnictví působícího, a omezují v různém rozsahu vlastnické právo vlastníka. Jsou to oprávnění přímá, výlučná, ale nikoli všeobecná, nýbrž omezená.
Služebnost můžeme definovat také jako věcné právo k věci cizí záležející v právní volnosti jejího užívání, dané určité osobě nebo tomu, kdo je vlastníkem určité věci. Z tohoto hlediska pak rozlišujeme služebnosti osobní a pozemkové. Původně existoval jen určitý počet typizovaných pozemkových služebností; s vývojem času se však podmínky i obsah rozšiřovaly.
Servitutes byla jediná věcná práva in re aliena uznaná iure civili, nemohla proto příslušet osobě bez commercia. I to však bylo překonáno, a to formou prétorské ochrany pro cizince.