Zákaz retroaktivity neboli zásada „lex retro non agit“ patří k základním principům právního státu, znamená nepřípustnost zpětné účinnosti právních norem. Úzce souvisí s teorií nabytých práv „iura quaesita“ dle které nelze jednou nabytá práva se zpětnou účinností později odebrat. Dalo by se říct, že subjekt jednající dle určité právní normy nemůže vědět, jaké následky to bude mít dle nové právní normy, což vede k vysoké entropii (právní nejistotě) a je v rozporu s principem ochrany důvěry občana v právo. V případě chybějících přechodných ustanovení, které by se zpětnou účinností zabývaly, je potřeba danou otázku vyřešit dle obecných principů. Obecně platí, že právní normy nepůsobí zpětně, pokud z příslušného právního předpisu neplyne opak. Retroaktivitu dělíme na dva druhy.