Seminární práce: Seminární práce na téma Bílkova vila - Rekonstrukce a renovace památek

Stavba Bílkovy vily v Mickiewiczově ul. č. 1/233 souvisela s jedním z nejzdařilejších projektů pražského magistrátu z doby před 1. světovou válkou: v roce 1911 vypracovali zaměstnanci městského stavebního úřadu V. Zákrejs a V. Hofman návrh výstavby urbanistického celku na místě zbořených městských hradeb v okolí bývalé Bruské brány ve stylu anglických zahradních měst. Mezi architekty, kteří navrhovali jednotlivé budovy, se objevil i sochař František Bílek (1872 - 1941), který v českém umění epochy symbolismu a secese je dnes kladen na přední místo i jako architekt, autor užitého umění, kreslíř, grafik, ilustrátor a samostatný náboženský myslitel - mystik s literárními ambicemi.

Mnohoznačnost a současná existence symbolických děl vylučuje jejich pasivní konzumaci, nutí k aktivnímu vnímání, ke snaze po rozkrytí jejich smyslu. U Františka Bílka je tato dešifrace ztížena autorovým komplikovaným myšlením a zcela originálním způsobem vyjadřování.

Bílkovy představy o budování konkrétní stavby “předsíně chrámové” a o pojetí jejích interiérů, které se zachovaly v grafice, později velmi ovlivnily zejména vnitřní ustrojení jeho pražské vily.

Ze současného časového odstupu se Bílkova vila (1911) jeví jako vrchol autorova hledání autentického výrazu pro zhmotnění vlastního požadavku obsáhnout svět jako celek. V době příprav projektu měl Bílek realizovánu řadu architektonicky koncipovaných náhrobků, stavbu svého prvního domu v Chýnově (1898) a stavbu rodinného domku v Táboře (19O2). Zvláštností jeho mnohých stavebních návrhů a koncepcí bylo to, že v nich často vycházel ze studia organické struktury rostlin, živočichů i člověka. Tyto inspirace, stejně jako námět obilného pole (podnícený pravděpodobně básní největšího českého symbolisty a Bílkova uctívaného přítele Otokara Březiny Apotheosa klasů ze sbírky Stavitelé chrámů (z roku 1899), jenž umělec realizoval jako projekt svého domu v Praze) jsou demonstracemi jeho přesvědčení o souvislostech a analogiích přírodního a uměleckého tvoření.

Možnost neomezovat fantazii byla dána i skutečností, že dům byl projektován na první, poněkud předsunutou parcelu pozemku, kterou si manželé Bílkovi zakoupili. Kromě svého domu navrhoval F. Bílek i dům dr. Procházky na sousední parcele (Mickiewiczova č. 3), dnes ředitelství Galerie hl. m. Prahy) a dosáhl tak stylově harmonického propojení své vily s ostatní zástavbou.