Upravuje vztahy při výkonu závislé práce mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a další vztahy s tím související, bez ohledu na to, je-li zaměstnavatelem stát, samospráva, akciová či jiná obchodní společnost, nebo jiná právnická či fyzická osoba.
Prameny pracovního práva (vnitrostátní) 1. základním pramenem pracovního práva je zákon č. 262/2006 Sb. − zákoník práce, 2. zákon veřejnoprávní povahy č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který stanoví pravidla státní politiky zaměstnanosti (pomoc při zajištění zaměstnání, poskytování podpory v nezaměstnanosti, zaměstnávání cizinců, zabezpečení rovného zacházení se zaměstnanci), a kontrolního oprávnění úřadů práce, 3. zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, 4. kolektivní smlouvy, zejména smlouvy vyššího typu, uzavírané mezi odborovými svazy a svazy zaměstnavatelů příslušného odvětví. Postup při uzavírání kolektivních smluv, včetně řešení sporů mezi účastníky, je upraven zákonem č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání; smlouvy se publikují ve Sbírce zákonů, 5. zákon č. 218/2002 Sb., služební zákon, pro některé státní zaměstnance v ministerstvech a jiných správních úřadech, 6. samostatnou právní úpravu mají služební vztahy vojáků z povolání (zákon č. 221/1999 Sb.) a služební vztahy příslušníků bezpečnostních sborů ČR (zákon č. 361/2003 Sb., který se týká policistů, příslušníků Hasičského záchranného sboru, celníků, příslušníků Vězeňské služby, Bezpečností a informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace), učitelé (zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících), i když tyto služební předpisy v mnohém zákoníku práce kopírují. 7. Mezinárodní organizace práce - Úmluvy