Tento text jsem připravil pro potřebu vzdělávacího kurzu nabízeného Fakultou strojní Západočeské univerzity v Plzni. Jeho účastníci by měli získat nebo si připomenout znalosti na úrovni stručného úvodu do problematiky základního dimenzování a kontrolních výpočtů pevnosti a životnosti komponent energetických zařízení.
Ačkoliv se předpokládá, že účastníci kurzu budou pracovníci konstrukčních a projektových kanceláří, jejich počáteční znalosti dané problematiky mohou být velmi rozdílné. Důraz proto kladu na výklad základních metod a principů, které se vztahují především k pevnostní problematice v jaderném strojírenství, kde jsou požadavky na spolehlivost a životnost zařízení nejpřísnější. Dále považuji za vhodné ukázat, jak základní metody mohou být rozpracovány do konkrétních předpisů a norem, přičemž téměř výhradně uvažuji Normativní technickou dokumentaci Asociace strojních inženýrů ČR. Značení a definice veličin užitých v tomto textu se proto vztahuje především k této normě.
Rozsah tohoto textu, alespoň co do počtu stránek, je velmi omezený. Téměř žádnou pozornost proto nevěnuji problematice zbytkové životnosti a lomové mechanice, které v podmínkách jaderného strojírenství dnes představují prakticky samostatnou specializaci. Dále v textu nerozvádím problematiku creepu. Stejně tak výklad např. otázek kategorizace napětí a únavové životnosti je dosti stručný. Na druhé straně jsem cítil potřebu uvést několik příkladů rázového zatížení letícími úlomky anbo problematiku pádu letadla na posuzovaný objekt.
Nezbytným nástrojem dnešního inženýra posuzujícího pevnost různých strojních komponent a zařízení jsou software založené na numerické metodě konečných prvků. Rád bych ale zdůraznil, co kdysi zaznělo na pražském setkání uživatelů normy ASME pro tlakové nádoby: „perfektní“ IT nemůže nahradit lidský um, rozhled, chápání souvislostí a lidské zkušenosti!!