Referát: Pád Říše Římské

Řím, budoucí centrum
obrovské říše, původně založili Etruskové kolem 6. stol. př. n. l., jako jednu z mnoha svých osad. Po osamostatnění od Etrusků se Řím kolem roku 300 př. n. l. postupně stal vedoucí mocností území dnešní Itálie. Později Řím ovládl Řecko, Malou Asii a pobřeží Středozemního moře. V roce 391 n. l. bylo křesťanství povýšeno na státní náboženství, aby ucelovalo jednotnost říše. To ale nemohlo zadržet postupný úpadek. Kdysi mohutná Římská říše byla již delší čas napadána neustálými nájezdy barbarů, kteří se dříve na území říše ani neodvážili. Ti nyní pustošili jednu provincii za druhou. Otroci, kolóni a vysokými daněmi ožebračení rolníci s nadšením dobyvatele vítali. Dokonce se k barbarům přidávali, proti svým utlačitelům, proti státní moci. Na císařském trůně v té době seděli slabí a neschopní lidé, vládci jen podle jména, kteří se často oddávali divokým orgiím spolu se znuděnou bohatou šlechtou. Tím, mimo jiné, značně uvolňovali mravy a pobouřili proti sobě chudé vrstvy obyvatelstva. Je jasné, že tito „vládci“ neměli žádnou moc. Skutečnou moc měli v té době jejich vojenští velitelé.