Spalovací motor mechanický tepelný stroj, který vnitřním nebo vnějším spálením paliva přeměňuje jeho chemickou energii na energii tepelnou a na mechanickou energii působením na píst, lopatky turbíny, nebo s využitím reakční síly.
vykonává mechanickou práci a jako takový slouží coby pohon jiných strojních zařízení.
uplatnění zejména v dopravních a mobilních mechanizačních prostředcích všech druhů (nezávislá trakční vozidla, resp. lokomotivy, plavidla hladinová i ponorky, motorová vozidla, letadla, stavební a zemědělské stroje, vojenská a jiná speciální vozidla, nouzové generátory elektrického proudu atd.), ale i kogenerační jednotky a další...
Historie spalovacích motorů I
- na počátku - myšlenka výbuchu - nejprve ničení
1681: Holanďan Christian Huygens - idea zužitkovat výbušnou sílu střel. prachu k pohonu pístového stroje (v e spolupráci s Denisem Papinem)
1794: anglický lakýrník Robert Street - patent na spalovací motor, ve kterém byly výbušnou látkou terpentýnové páry, které se v určité poloze nasávajícího pístu zapálily od trvale umístěného plaménku a výbuch pak vehnal píst do krajní polohy
1801: Lebon získal patent na plynový motor - svítiplyn
1816: Stirling vynalézá teplovzdušný motor
1823: Brit Samuel Brown obdržel patent na plynový motor - atmosférický stroj (i ve vozidle, myšlenka W. Cecila z 1820)
1838: William Barnet (+ Wright) - vynález motoru s kompresí
1842: Drake - motor poháněný svítiplynem, kde byl stlačený svítiplyn ve válci zapalován žhavou trubkou, ve které hořel plamének svítiplynu
1860: Etiene Lenoir patentuje dvojčinný plynový motor - první komerčně úspěšný spalovací motor, který byl schopen být v jistém smyslu konkurencí parního stroje. - motor dvojčinný, nasávající svítiplyn a vzduch, přibližně v polovině sacího taktu se směs zapálila a tlakem spalin byl píst vehnán do krajní polohy, děj se opakoval na druhé straně pístu (vpouštění svítiplynu a vzduchu i vypouštění spalin se dělo šoupátkem) - velká spotřeba plynu, ale tichý