Objev starověkých měst a oblastí, jejichž život se zastavil výbuchem Vesuvu 24.srpna roku 79, představoval zásadní a rozhodující krok v získávání poznatků o světě Říma a Itálie.
Okolnost, že se různé stavby zachovaly pouze částečně a v průběhu staletí se navíc všelijak měnily, bránila odborníkům ve správném přístupu, takže při výzkumu nezískali uspokojivé poznatky o tom, jak římský svět opravdu vypadal. Starověké řecké a římské texty byly často nesrozumitelné a záhadné protože se v nich mluvilo o věcech, které autor pokládal za samozřejmé, ale novodobému čtenáři byly zcela nejasné, neboť nemohl spatřit to, co se v nich popisovalo.