Ekonomická teorie problém životního prostředí a využití přírodních zdrojů reflektuje a přinesla významné podněty pro jeho řešení. V tomto smyslu je nutno odmítnout výtky ekologů, kteří ekonomii připisují vinu za současné problémy. Ekonomie se obecně zabývá využíváním omezených zdrojů. Právě ve vztahu k životnímu prostředí může poskytnout nový pohled na souvislosti a podpořit hledání řešení. Američtí ekonomové Baumol a Oates začínají svoji knihu Teorie ekologické politiky (The Theory of Environmental Policy) větou: „When the .environmental revolution' arrived in the l%0s, economists were ready and waiting." Vyjadřují tak názor, že ekonomická teorie vytvořila teoretickou základnu pro zkoumání problémů životního prostředí a reagovala na aktuální problémy. K nejdůležitějším předchůdcům moderní ekonomiky životního prostředí (někdy též označované jako environmentální ekonomie) patří ekonomové následujících směrů: • klasická ekonomie Již v roce 1826 varoval Thomas Robert Malthus před hranicemi růstu. Ve své analýze vycházel ze srovnání lineárního růstu produkce potravin a exponenciálního růstu počtu obyvatel. David Ricardo se v roce 1826 zabýval půdou jakou jedním z nejdůležitějších statků životního prostředí. Ve své teorii renty ukázal, že v průběhu růstu hospodářství je nutno obdělávat stále větší plochu půdy ve zhoršující se kvalitě. • neoklasická ekonomie a ekonomie blahobytu Nejvýznamnější příspěvek pochází od Arthura C. Pigoua, který v roce 1920 publikoval práci o diskrepanci mezi soukromými a společenskými náklady. V existenci externalit viděl podstatu problému životního prostředí. Pigou také navrhl řešení pomocí internali-zace nákladů. • teorie hospodářské politiky a financí Ústředním tématem tohoto směru je analýza selhání trhu a zásahů státu v souvislosti s externalitami a veřejnými statky. Přírodní statky mají sice hodnotu, ale obtížně zde funguje mechanismus trhu. • teorie vlastnických práv Ronald Coase publikoval v roce 1960 názor, že problémy životního prostředí jsou důsledkem chybějích nebo nedostatečné formulovaných vlastnických práv. • ekonomika přírodních zdrojů Harold Hotelling se v roce 1931 zabýval faktory, které určují využívání nerostných surovin. • institucionální ekonomie K. William Kapp v roce 1950 publikoval knihu The Sociál Cost of Private Enterprise. Příčinu poškození životního prostředí viděl v tzv. komplexních cirkulárních závislostech, které závisí na institucionálních strukturách společnosti.