Základní přírodní zdroje v krajině: • Obnovitelné: les, půda, voda
•
Neobnovitelné: ložiska nerostných surovin
Vždy záleží, podle čeho chceme věc oceňovat - záleží, pro jaké účely to potřebujeme. Podle toho potom rozdělujeme různé metody oceňování.
Rozdíl CENA X HODNOTA. Cena má pro každého jiný význam, např. cena produkční, mimoprodukční, tržní …
Oceňování přírodních zdrojů vyjadřuje ekonomický význam funkce přírodních zdrojů pro společnost v peněžní formě. (Je otázka, jakou funkci zdroje chceme ocenit.)
Členění přístupů k oceňování: I) Ve vztahu k trhu (z hlediska sociálně-ekonomického obsahu): a) Oceňování produkčních funkcí (tržních, výrobních, internalit) b) Oceňování mimoprodukčních funkcí (netržních, nevýrobních, externalit = externí vůči trhu, neprochází trhem) II) Podle účelu: a) Oceňování úřední (normativní, legislativní) b) Oceňování neúřední (používá se ve vztahu mezi dvěma subjekty - kupujícím a prodávajícím: může být podle ceny sjednané, ceny dohodou, nebo ceny tržní; není předepsáno normou, záleží na subjektech) III) Podle společenské významnosti: a) Oceňování z hlediska soukromovlastnického b) Oceňování z hlediska společenského (určujeme společenskou cenu)