Zvyšující se pocit únavy a deziluze vycházel ze skutečnosti, že byly v podstatě zmrazeny všechny reformy v oblasti ekonomiky a politiky. Výsledkem tohoto jevu byl vzestup emigrace, jejíž složení podle informace
StB pro předsednictvo ÚV KSČ z konce roku 1969 představovalo 70% lidí do 35 let a zároveň 38% lidí vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaných.
Sovětské vedení došlo na přelomu listopadu a prosince 1968 k závěru, že odliv reformních tendencí v ČS společnosti pokračuje příliš pomalu. Na prosincových zasedáních v Kyjevě došlo k ostré konfrontaci s ČS delegací, neboť Brežněv tvrdě požadoval čistky v KSČ i v celé společnosti a zdůraznil možnost nového použití síly,pokud nedojde v ČSSR k jednoznačnému příklonu k sovětskému stanovisku. Mobilizovaly se stalinistické skupiny. Na druhé straně přetrvával odpor proti okupaci v rámci studentského hnutí a odborů, sjednocovala se stanoviska nejrůznějších složek kulturní fronty a došlo k řadě protestních akcí proti sovětské okupaci.