Seminární práce: Stoletá válka

Řevnivost a vzrůstající rozpory mezi feudální Anglií a Francií dosáhly v první polovině 14. století takové výše, že došlo mezi oběma zeměmi k otevřenému střetnutí, tzv. stoleté válce.
Anglie a Francie byla dvě suverénní království, ale angličtí králové měli jako léno v držení značnou část Francie. Důvodem toho bylo, že vazal francouzského krále normandský vévoda Vilém roku 1066 dobyl na anglosaském králi Haraldovi vládu nad ostrovním královstvím, ale své državy ve Francii si podržel. Angličané pak o ně v následujících staletích se střídavými úspěchy vedli časté války s Francouzi. To, co my dnes nazýváme stoletou válkou, bylo pak konečným vyvrcholením těchto střetů.
Bezprostřední záminkou k tomuto konfliktu byl spor obou zemí o nadvládu v bohatých Flandrech, táhnoucí se od druhé poloviny 13. století. V době před začátkem stoleté války měli navrch Francouzi a na popud jejich krále Filipa VI. nechal roku 1336 flanderský hrabě Ludvík pozatýkat všechny Angličany, pobývající ve Flandrech.