V brněnské kotlině žil člověk již od pravěku, také byla na území Brna zakládána sídliště v době Velkomoravské říše. Kolem r. 1000 vznikla osada u brodu přes řeku Svratku, nynější Staré Brno a ta dala městu jeho jméno. Od 11. století zde stál Břetislavský hrad, sídlo přemyslovského údělného knížete. V předhradí se vyvíjely české trhové vsi – jak na Starém Brně, tak kolem Horního (Zelného) trhu. Od 13. století přicházeli cizí kolonisté: Němci, Flandrové a Valoni, kteří se usídlili kolem Dolního náměstí (Svobody). Svoji obec vytvářeli i Židé v dolní části dnešní Masarykovy ulice. Právní oporou pro rozvoj města bylo větší a menší privilegium, které mu roku 1243 udělil český král Václav I. Město se ohradilo hradbami a pěti branami (Měnínskou, Židovskou, Starobrněnskou, Veselou a Běhounskou).. Od Václava I. Brno roku 1243 získalo právo na vlastní městskou samosprávu. Brno se stalo mezinárodním obchodním centrem. Se dvěma farními kostely, sv. Petra a sv. Jakuba , se o duchovní potřeby staralo několik klášterů: benediktinský v Komárově, premonstrantský v Zábrdovicích, a také kláštery žebravých řádů např: dominikánů, minoritů a cisterciaček na Starém Brně, jejichž klášter založila královna Eliška Rejčka.