Václav IV., syn Karla IV. náleží k rozporuplným postavám českých dějin.Historikové mu často vyčítají nezájem o panovnické povinnosti, přímo lenivost, zálibu v lovu i alkoholismus, podlamující královu nevyrovnanou psychiku.To vše má opodstatnění pouze částečné.Jistá apatie k výkonu panovnického úřadu zřejmě vyplývala z nadměrných požadavků, které na Václava již v útlém dětství kladl jeho slavný otec.Cholerické sklony a výbuchy hněvu však byly charakteristické pro většinu Lucemburků, včetně Václavova děda Jana a bratra Zikmunda, a lov náležel k tradičním zábavám vládců a aristokracie.Záporné hodnocení královské dráhy Václava IV. obvykle pramení z porovnání s úspěchy Karla IV..Takové a podobné výklady jsou ale nepřesné.Václav totiž zasedl na trůn v krajně nevhodné mezinárodní i vnitropolitické situaci.