Seminární práce: Válečné konflikty po 2. světové válce
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:55,4 %
- Typ:Seminární práce
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Dejepis
- Autor:zadsemuser
- Rozsah A4:7 strán
- Zobrazeno:797 x
- Stažené:1 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:1398
- Poslední úprava:14.04.2010
Válečné konflikty po 2. světové válce
Korejská válka: Na schůzce v Postupimi se velká trojka shodla na požadavku bezpodmínečné kapitulace Japonska, přičemž odzbrojení císařské armády v Koreji se stalo společným úkolem Sovětského svazu a USA. Na počátku 10. srpna 1945 vstoupila na korejské území Rudá armáda a 8. září se v jihokorejském Inčchonu objevily první americké jednotky. Mezitím se aktivizovalo domácí hnutí odporu, které zahrnovalo různorodé politické síly. Ve škále odbojového spektra dominovali komunisté, úzce svázaní s čínskými komunisty a nacionalisté. Jakmile Japonsko složilo zbraně, vyhlásily obě tyto složky rezistence 6. září 1945 nezávislost Korejské lidové republiky, ale Spojenci neuznali její legalitu. Na základě předchozích dohod byla v obou částech země ustavena vojenská správa. Na severu byl jejím představitelem generál Romaněnko, americké zóně velel generál A. Arnold. Sovětsko-americká konference o Koreji ve dnech 16. ledna až 5. února 1946 skončila bezvýsledně. USA směřovaly k rychlému sjednocení země, zatímco SSSR trval na zatímním udržení okupačních zón. Obě okupační mocnosti se sice shodly na ustavení jednotného a suverénního korejského státu, ale představy o jeho politickém profilu byly rozdílné. V únoru 46 byl vytvořen vlastní Prozatímní lidový výbor (Kim Ir-sen) severní Koreje, který v dosahu svého působení budoval základy sovětského režimu. USA kapitulovaly a postoupily korejskou otázku OSN.
Korejská válka: Na schůzce v Postupimi se velká trojka shodla na požadavku bezpodmínečné kapitulace Japonska, přičemž odzbrojení císařské armády v Koreji se stalo společným úkolem Sovětského svazu a USA. Na počátku 10. srpna 1945 vstoupila na korejské území Rudá armáda a 8. září se v jihokorejském Inčchonu objevily první americké jednotky. Mezitím se aktivizovalo domácí hnutí odporu, které zahrnovalo různorodé politické síly. Ve škále odbojového spektra dominovali komunisté, úzce svázaní s čínskými komunisty a nacionalisté. Jakmile Japonsko složilo zbraně, vyhlásily obě tyto složky rezistence 6. září 1945 nezávislost Korejské lidové republiky, ale Spojenci neuznali její legalitu. Na základě předchozích dohod byla v obou částech země ustavena vojenská správa. Na severu byl jejím představitelem generál Romaněnko, americké zóně velel generál A. Arnold. Sovětsko-americká konference o Koreji ve dnech 16. ledna až 5. února 1946 skončila bezvýsledně. USA směřovaly k rychlému sjednocení země, zatímco SSSR trval na zatímním udržení okupačních zón. Obě okupační mocnosti se sice shodly na ustavení jednotného a suverénního korejského státu, ale představy o jeho politickém profilu byly rozdílné. V únoru 46 byl vytvořen vlastní Prozatímní lidový výbor (Kim Ir-sen) severní Koreje, který v dosahu svého působení budoval základy sovětského režimu. USA kapitulovaly a postoupily korejskou otázku OSN.