Roku 1886 se toho stalo hodně. Osmou a zároveň poslední výstavou skončil v Paříži velký nástup impresionismu. Toto hnutí se rozešlo mnoha směry. V Praze se mezitím uklidnila střetnutí mladočechů se staročechy, a krajinářská škola byla svěřena J. Mařákovi.
A tento rok se také šestnáctiletý Antonín Slavíček rozhodl pro malířství jako životní cestu. Po prvních drobných úspěších a jakési “cestě na zkušenou“ do Mnichova konečně získal pevné základy – nastoupil jako žák J. Mařáka a zároveň dokončil střední školu. Oddanost historii musela jeho dílo ovlivňovat.