Umělecký sloh mezi gotikou a barokem, vzniklý na počátku 15. století v Itálii ve Florencii. Umělecké hnutí usilovalo o obrození antiky, resp. o návrat k antické dokonalosti, ale brzy dospělo k novému uměleckému výrazu cestou racionálního způsobu tvorby (teorie perspektivy, nauka o proporcích, optika, později poznatky z anatomie). Umělec byl respektován jako osobnost nadaná božským talentem, která má svá práva vůči zájemci o dílo; umělecká tvorba měla výrazně individuální charakter. Renesanční výtvarné umění má tři základní fáze: raná renesance (asi 1420 – 1490), vrcholná (klasická) renesance (asi 1490 – 1520) a pozdní renesance (asi 1520 – 1530), s níž se od 20. let 16. stol. prolínal manýrismus;