Dekadence je světový názor a životní postoj literátů poslední třetiny 19. a začátku 20. století vycházející z Schopenhauerovy a Hartmannovy filozofie nevědomí a Nietzchovy filozofie nadčlověka. Název vznikl z francouzského slova décadence – úpadek.
Dekadent bylo původně diskreditující označení pro každého francouzského básníka, který se odtrhl od dosavadní tradice. Skupinky mladých básníků tento pohrdlivý název však přijaly za svůj, aby demonstrovaly, že „úpadek“ se netýká moderní poezie, ale mravního, politického a hospodářského života měšťácké společnosti. Později se jako označení nového básnického směru ujalo slovo symbolismus a za dekadenty byli už označováni jen ti přívrženci nového umění, které poznamenala přesycenost, únava z kultury, chtivost vrcholně vypjatých dojmů a rafinovaných vzruchů. Z dekadence vyrůstaly samostatné umělecké a literární směry konce 19. stol. – symbolismus, impresionismus, expresionismus, novoromantismus, prerafaelismus, lartpourlartismus.