Jaroslav Seifert, jediný český nositel Nobelovy ceny za literaturu, se mezi dvěma světovými válkami výrazně podílel na poezii jak proletářské, tak avangardní. O jeho levicovém zaměření mezi válkami svědčí jeho nezanedbatelný podíl na založení a činnosti levicového Devětsilu i jeho politické začátky v Rudém právu (1922). I jeho první sbírka Město v slzách (1921) tvořila v rámci proletářské poezie výrazný pól revolučně romantického lyrismu. Jeho básně však nebyly odvozeny ani z tradice ani z racionálních postulátů, vyplynuly z atmosféry doby a prostředí. Už v prvních dílech najdeme nenuceně plynoucí cit v proměnlivé, intimní a společenské škále, schopnost vypozorovat drobné a někdy skryté detaily, které zdůrazňují poetičnost, důvěrnost a reliéfnost otevírající prostor pro představy ožívající ve veršovém podtextu.