Nejnadanějším představitelem proletářské poezie byl Jiří Wolker, který se narodil roku 1900 v Prostějově jako syn bankovního úředníka. Dělnickou bídu poznal zejména za pražských studií práv, kde se seznámil se Z. Nejedlým, S. K. Neumannem, K. Bieblem a V. Nezvalem. Sblížil se s brněnskou Literární skupinou, která vydával časopis Host. Díky sociálnímu reformismu se s Literární skupinou rozešel a vstoupil do revolučního seskupení komunistických umělců Devětsil, které však brzy opustil. Za studií onemocněl Wolker tuberkulózou a v předtuše smrti si napsal vlastní epitaf, který zní:
Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh srdce k boji vytasit,
zemřel, mlád dvacet čtyři let.