Realismus se projevuje po celou dobu literární historie; kritický realismus se rozvíjí od II.poloviny 19. století. Společenská nálada byla porevoluční (1848), rozvíjel se průmysl, nastupoval kapitalismus a rozmáhalo se dělnické hnutí. Do životů začaly pronikat přírodovědné teorie (Darwinova evoluční apod.) a tím pádem samozřejmě i do literatury. Cílem realistických autorů bylo vystihnout a zaobírat se problémy sužující tehdejší společnost a k tomu neodlučitelně patřila i kritika či zamyšlení nad intimní stránkou lidské společnosti. Vylíčený hrdina byl popisován jakoby ve vývoji, tj. od dětských let až po smrt, jejíž příčina obvykle byla způsobena sebevraždou. Obvyklou formou byl román (někdy i několikasvazkový). Méně časté jsou povídky a poezie. Pod vlivem positivismu se autoři snažili o objektivní zachycení charakteru postavy a o odůvodnění jejích uskutečněných činů. Vše za pomoci uměleckých prostředků.