Esej: Mezilidské vztahy

"Dětský věk je zlaté období života, važte si toho, že jste ještě děti a nemáte žádné starosti", říkali nám v dávných časech rodiče a my jsme se tomu jen hloupě smáli. Většina z nás vyrůstala, aniž by musela činit nějaká zásadní rozhodnutí. Dospělí nám často bránili nést tíhu odpovědnosti a rozhodovali za nás. Ale nyní, když už začínáme chápat lidé okolo nás a svět ve kterém žijeme, stáváme se příslušníky určité společnosti a hledáme si v ní místo. Místo, kde se setkávají lidé různých zájmů a různých názorů, kteří jsou mezi sebou propojeny různými vztahy. Když se nyní zamyslíme nad vztahy mezi námi, tedy člověka k člověku, ponoříme se do podivuhodných myšlenek, kde je jen zčásti možno objasnit si, jak se chápeme a vidíme, jací jsme k sobě skutečně a proč se chováme tak divně, až nehezky vůči některým lidem. Jací skutečně jsme skrýváme uvnitř naší jedinečné osobnosti a k druhému člověku se chováme podle toho, jak si ho vykládáme, co si o něm myslíme a jak ho vnímáme. Je důležitější jak na sebe působíme a jak se vnímáme, než jací skutečně jsme ?