Tato sbírka básníkových prvotin vzniká již v jeho čtrnácti letech, které autor sám označuje za kritické, a v kterých podle svých slov v sobě poprvé objevil básníka.
Už sama úvodní báseň, Mudrci dávných dob, nám ukazuje jakéhosi Saturnského člověk, který je již poznamenán svým zrozením. Člověk, který stojí tváří v tvář utrpení a nevyhnutelné smrti, napospas vesmírným živlům. Myslí snad Velaine v této básni sám sebe? V básni se objevují též některé magické symboly, a básník se odvolává na učení Kabaly.