Osobnost Josefa Jungmanna vstupuje do české literatury v období národního obrození, přesněji v jeho druhé fázi, kdy se stává organizovanou silou a kdy stále sílí potřeba ukojit požadavky na náročnější krásnou literaturu pro vzdělanější měšťanstvo a pokročilou českou inteligenci
, která urputně bojovala za zrovnoprávnění češtiny a její zavedení do úřadů a škol. Jungmannovi je přisuzována obdobná role ve druhé generaci národního obrození jakou měl v první generaci Josef Dobrovský.