Slovenština společně s češtinou jsou západoslovanské jazyky
, mají společný základ, spoustu stejných slov, to je dáno společným historickým vývojem. Oba jazyky na sebe vzájemně působily a paralelně se rozvíjely (hlavně v našem století). Slovenština má výraznější nářeční rozdíly než čeština. Od 15. do 19. století se na Slovensku používala čeština jako spisovný jazyk, pronikalo do ní mnoho slovenských prvků. První pokusy zavést spisovnou slovenštinu provedl Josef Ignác Bajza v 2.po.18.stol. Další pokus učinil koncem 18.století Anton Bernolák, který spisovnou slovenštinu vytvořil na základě západoslovenského nářečí. Vládla však jazyková nejednota, katolíci používali tuto slovenštinu, která se nazývala bernoláčtina, zatímco evangelíci používali češtinu vycházející z jazyka Bible kralické = kraličtinu. Jednotný spisovný slovenský jazyk se ustálil až ve 40-tých letech 19. století na základě středoslovenského nářečí. Zasloužili se o to hlavně L’udovít Štúr, Michal Miroslav Hodža a Josef Miroslav Hurban.