Euro a jeho dnešní existence je mnohem více výsledkem politické vůle než ekonomické logiky. Však také EK v roce 1990 konstatovala, že „přístup OCA přináší užitečné postřehy, nemůže se však stát nástrojem systematické analýzy nákladů a přínosů EMU. Empirické vývody tohoto přístupu jsou skromné a málo přesvědčivé“. Názory ekonomů byly tedy v podstatě označeny za zbytečně teoretické.
Tzv. „eurozóna“ má za sebou pouhých 8 let existence. V tak krátkém časovém intervalu nelze smysluplně hodnotit dlouhodobé přínosy existence eura – zatím lze spíš bohužel jmenovat náklady, které (zejména u vyspělých ekonomik EU) doposud převládly.
Základním problémem je to, že pokud se země připojí k oblasti společné měny, pak ztratí dva ze tří základních nástrojů ekonomické politiky - monetární autonomii a směnný kurz – jinými slovy, podstatné elementy ekonomické suverenity.