Payne soudí, že SP je „sociálně konstruovaná činnost,“ kterou lze pochopit jen ve vazbě na sociální a kulturní kontext, v němž vznikla. SP nemůže být budována a hodnocena nadčasově. Její teorie i praxe jsou reakcemi na to, jak konkrétní lidé vnímají v určité době a v určitém místě (regionu, zemi) sociální problémy. Způsob, jakým se soc. práce koncipuje a provádí v euro-americkém civilizačním okruhu, není vhodný ani přijatelný v jiných kulturách (východní země – podpora rodiny, než jedince; Amerika – menší řízení státu – dobrovolnictví; nejednotnost evropského vzdělávání; země třetího světa – tradiční kmenové hodnoty + pozůstatky způsobu organizování a poskytování soc. služeb z dob kolonizace + aktuální vliv euro-amerického modelu zprostředkovaný mezinárdními humanitárními organizacemi).