Skripta: Základy ekonomie

Vývoj ekonomického myšlení
Starořečtí filosofové a scholastikové První zmínky o ekonomických principech, zatím ovšem bez toho, aby byl použito pojmu ekonomie, nalezneme už u starořeckých filosofů, především u Aristotela a Platóna. Jejich myšlení je ovládáno hledáním spravedlnosti. Z tohoto hlediska pohlíželi na vlastnictví, na obchodování, směnu a na úrok. Spravedlivou cenu odvozovali od vnitřní hodnoty zboží, kterou spojovali s náklady vynaloženými při výrobě tohoto zboží. Antičtí filosofové však nedokázali nijak odůvodnit úrok plynoucí z půjčených peněz. Aristoteles jej proto prohlásil za nespravedlivý. Starořecké myšlení mělo značný vliv na středověkou filosofii v Evropě. V myšlení, týkajícího se ekonomie, na ně navázal především Tomáš Akvinský. Podobně jako Aristoteles ani on nedokázal najít spravedlivé vysvětlení pro úrok z  půjčených peněz, a proto jej odsoudil jako nemorální. Zajímavé v této souvislosti je, že Akvinský připouštěl pobírání odměny za půjčení něčeho, co přináší užitek. Zemědělský statek přináší užitek, je tedy spravedlivé, aby ten, kdo si tento zemědělský statek vypůjčí, platil jeho majiteli odměnu. Peníze v pojetí scholastiků byly chápány jako sterilní, tedy jako hotovost, která sama o sobě užitek nepřináší (nemnoží se). Tím, že je zlata v oběhu konstantní množství (tzn. je sterilní) nemůže nikdo hromadit zlato (prostřednictvím úroků) u sebe, neboť pak by nezbylo žádné zlato jako platidlo pro směnu.